Čarodějnice ze Salemu

12. dubna 2008 v 17:50 |  čarodějnice
Jeden z nejhysteričtějších - a také posledních - honů na čarodějnice vypukl v devadesátých letech 17. století v Salemu v dnešním americkém státu Massachusetts. V tu dobu stíhala obyvatelstvo Nové Anglie jedna nesnáz za druhou. Ve vzduchu visela hrozba francouzského útoku i nájezdů amerických Indiánů, na moři číhali piráti, přišla epidemie černých neštovic, daně byly nesnesitelné, zima krutá a spory o hranice a pozemky se táhly - to vše podporovalo pocit, že v okolí řádí ďábel. Proces s 141 lidmi obviněnými z čarodějnictví začal v lednu 1692. Na jeho počátku stálo nevysvětlitelné sténání a křik několika malých vesnických děvčat, která se svíjela a žalovala, že je očarovalo několik místních žen. Původním žalobcem byla devítiletá Elizabeth Parrisová, která začala dostávat záchvaty, vydávat podivné zvuky a celá se kroutit, což bylo považováno za dílo čarodějnic - a její jedenáctiletá sestřenice Abigail Williamsová. Později se záchvaty objevily i u několika starších svědkyň včetně Ann Putnamové a Mary Warrenové. Když dvanáctiletá Sarah Churchillová odmítla svědčit proti svému pánovi Georgi Jacobsovi, ostatní dívky se rozhodly, že ji donutí změnit postoj, a obvinily z čarodějnictví i ji. Prokurátoři zastávali názor, že ďábel užívá zlé lidi, aby poškodil dobré; protože však chce škůdce hájit, vytvořil jim přízračné dvojníky, takže zatímco tito zloduchové trýznili své oběti, jejich příznační dvojníci se jinde zaobírali nějakou nevinnou činností. Tak vzalo za své jakékoli alibi, jímž se obvinění mohli hájit. Salemské procesy nebyly jediným honem na čarodějnice v americké kolonii, jsou však procesem nejlépe doloženým. Během této parodie na spravedlnost bylo oběšeno 19 lidí včetně George Jacobse. Osmdesátiletého Gilesa Coryea utýrali na poli k smrti a Sarah Osbornová, jedna z prvních obviněných, zemřela ve vězení v očekávání rozsudku. Poslední popravy byly vykonány v září 1692. Netrvalo dlouho, jen do ledna1693, a soudcové opustili přesvědčení o příznačných dvojnících a další rozsudky za čarodějnictví už nebyly možné. Atmosféru paniky značnou měrou podněcoval i jeden z čelných představitelů církve, Cotton Mather. Když na popraviště vystoupil reverend George Burroughs a se zanícením odříkal Otčenáš, lidé začali pochybovat, že je vinen, Mather je však přesvědčil, že je poprava nevyhnutelná. Když zájem o salemské procesy opadl, Mather se jej pokusil roznítit prostřednictvím Magratet Ruleové. Ta se vyznačovala řadou abnormálních projevů a jednou dokonce dostala záchvat v Matherově kostele. Mather prohlásil, že je posedlá ďáblem, a donutil ji, aby označila čarodějnice, které v tomto kraji unikly salemským procesům. Tentokrát naštěstí rozum zvítězil a nová vlna hysterie se nekonala. Čtyři léta po salemských procesech soudci přiznali, že se dopustili omylu, a žádali o odpuštění. Za čtrnáct let Ann Putnamová prohlásila, že jednala "v neznalosti" a že ji "oklamal Satan". Z knihy "Almanach tajemna". -------------------------------------------------------------------------------- ZDROJE: Text -I-love.blog.cz Obrázek - www.google.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama