Poslední výstřel

2. února 2008 v 19:50 | kiki |  Básničky
Poslední výstřel
Je ticho,slyším jen vlastní dech.
Rána!
Leknu se,slyším hlasitý vzdech!
Je to výkřik do tmy!
Ruce se mi třesou
ani motýla v téhle chvíli neunesou.
Tváře mám zbělené úlekem.
Je to cena pod vysokým úrokem.
Na bílém sněhu je vidět bezvládné tělo,
utíkat odsud by se mi chtělo.
Ale!
Ta tvář povědomá zdá se,
přemýšlím,nikým nedám zmást se.
Je to on!
Můj nejlepší přítel,
on do nebe jistě už chtěl.
Leží tam v kaluži krve,
vzpomínám jak jsem ho spatřila prve.
Mé ruce jsou potřísněné jeho krví,
byl to on,byl jediný,byl prví.
Na mých rukou je vidět střelný prach!
Co já to udělala!Zmáhá se mě strach!
Až teď si uvědomuji co se stalo,
já vděčím mu a né za málo.
Je tma!
Vidím jen jeho tělo,
potrestání by přijít mělo.
Sama sobě jsem soudcem.
Už ani nevím co dělám.
Se slzami v očích zvedám ze země zbraň!
Před další zkázou mě chraň!
Před oným rozsudkem ho ještě poprosím,
jestli má to srdce a řekne-odpouštím.
Rána!
Do zimní noci pronikne výstřel,
tu černou šmouhu v mém životě setřel.
Byl to výstřel,byl poslední,
je jako to krásné vysvobozující zvonění...
(kiki)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ahojík ahojík | Web | 2. února 2008 v 19:54 | Reagovat

ahojík na mím blogíku je soutěžka o nej. zvířátko tak se pls přihlaš budu mocinky ráda ")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama